My dva MarSar

Tak tady jsem pripravila cely plan cesty i se dny, ktere nas teprve cekaji. Snad se vam to zobrazi, nam to tu bezi oki.

http://ims1.ballofdirt.com/view/97462285654be85208bc378f13638b0f3eaf7a16647771b29ab6eb5fae074456346ac84d4b3381ea48529589af74eefe46b89576363156c2b1f4c07ab6914a06a45631bb83701e6e

Jinak stale jsme ve meste Coron - ostrov je to Busuanga. Zitra uz zvedame kotvy a letime zpet na otocku do Manily. Hned v sobotu letime na snorchlovani s velrybimi zraloky. A posledni velky usek cesty nas ceka opet z Manily letecky na Cebu, odkud asi pojedem lodi na ostrov Bohol. Techto par dni nemame jeste naplanovano, asi to vezmeme vse na blint, jak se nam tam co bude libit.

Dnes jsme meli v Coronu naprosto flakaci den, nebot jsme se stihli vcera behem island hoppingu dost spalit oba na zadech. Meli jsme pronajatou lodku jen pro sebe se dvema filipinci a jezdili jsme po peti mistech v blizkosti naseho ostrova. Je to naprosta nadhera a cely den jsme stravili s hlavou ponorenou pod vodou a jen se divali a divali. Chvili jsme tedy i nad vodou fotili, aby se nereklo, ze vam nic pak neukazeme.

Bylo paradni, ze jsme byli na lodce sami a mohli byt jak dlouho jsme chteli na kteremkoli miste. Filipinci neumeli anglicky, takze jsme si moc nepokecali. Jen vzdy rekli ze jedem, tak jsme rekli ze jo. Na jednom miste, kdyz jsme sli snorchlovat, mi Filipinec rekl at davame pozor, ale uz jsme se nejak nemohli domluvit, na co ze jako mam davat pozor. No tak jsem vlezla do vody. Pod vodou byl filipinsky skvost jmenem morsky zivot, ktery jsme nevideli ani v Egypte. Proste nadhera. A vse bylo na dosah ruky. Vzala jsem s sebou chleba a ryby mi to zraly primo z ruky. Mrsky to objevily i v te druhe ruce, takze me kousaly naraz. Kdyz jsem si to nasypala pred brejle, tak mi tukaly primo do nich :). Bylo tam i plno meduz, takze jsem neunikla dvema zahancum - do achilovky a do brady se spodnim rtem. Ale slo to. No a videla jsem i tzv. lion fish, coz je ryba s hnedymi pruhy a hrozne moc ostny. Martin se pak k ni potopil, ale nic nedelala, jen trochu pridala na aktivite, do te doby byla bez hnuti :). No ja pak zahlidla jeste takovou hubenou rybu neco pres metr dlouhou a samozrejme plno "nemo" rybicek a vetsich ryb.

Kdyz jsem lezla zpet do lodi, chtela jsem si sundat bryle a snorchl, a tak jsem zahakla obe nohy pod vodou do schudku, takze se nemohla poradne pohnout. Najednou Martin, ktery byl celou dobu na lodi, mi nejak divne rika: Had, had. Nejak jsem nevenovala pozornost jeho slovum, myslela jsem, ze si dela srandu. No a stradoval si to tam tak pul metru ode me na hladine opravdu morsky had. Asi tak metr dlouhy, hlavu pekne nad vodou a telo do trech zatacek. Stihla jsem jen ztvrdnout zapletena do schudku a rict Jezis. Pak jsem se nejak probrala a vylezla nahoru. Filipinec kdyz slysel snake, tak vyletel na kraj lodi a chtel ho videt, ale ten uz byl pryc. Na otazku, zda je v mori neco nebezpecneho se tvaril, ze pry neni. Jenomze jak jsem psala, u nich nikdy nevite, zda rozumeji, ci zda na vse neodpovidaji stejne. Zaverem jsme videli nekolikrat skakajici letici ryby. Bylo jich snad tisic najednou a byly stribrny. Skocily nekolikrat. Zvuk to bylo jako kdyz se na vodu hodi hodne pisku. Proste parada.

Na jinych zastavkach to bylo snorchlovani/potapeni k vraku japonske lodi z doby valky. Uz je pekne porostly a zbyl ho jen kus. Dale jsme byli u dvou jezer na ostrove Coron, jsou s brakickou vodou - asi 30 procent je sladka voda, zbytek slana. Nebo naopak, to uz si nepamatuju :). Lod pripluje ke brehu more, vyskocili jsme a sli kus k jezeru. Tam jsme se koupali a snorchlovali. Sranda byla, ze jsme chvili sedeli u brehu a najednou nas neco zacalo okusovat. Tak rychle bryle a pod vodou jsme videli takove kraby, nebo co to bylo (vubec se v tom nevyzname) a ti nas onuchnavali. Tak jsme jim dali housku a oni si pro ni sahali klepitky a davali si to do pusinky. Pak se priplazil opravdicky krab a ostatni se ho bali. Tak dostal taky kousek housky, aby si to odnesl pryc a ostatni mohli prijit nazpet, protoze ti se nam libili daleko vic. No fakt sranda. A nejlepsi je, ze prestoze si tuto lod najimaji snad vsichni turisti zde (nic jineho tu k delani neni), tak vsude jste bud uplne sami (cele jezero pro sebe), nebo je tam s vami max 5 lidi z jinych lodi. Na vsech mistech se plati vstupni poplatek, ale je to tak 40 Kc na osobu. Takze nas cely vylet vysel na 600 Kc za lod na cely den s dvema lidmi v posadce a cca 400 Kc za oba za poplatky na tech mistech.

No a prave diky tomu celodennimu snorchlovani jsme si zahli komplet cela zada a to jsme se trikrat mazali, ale hned to ve vode asi sleze. Takze dnes jsme odpocivali a az kolem 4. hodiny jsme se navlikli do dlouhych trik a sli na vylet mestem az k velkemu pristavu. Vzali jsme to postrannimi ulickami chudinskou ctvrti, vsichni koukali, sbihali se, deti se smaly, predhanely se, kdo nas prijde oslovit a zeptat se, jak se jmenujeme. Neco jsem i pofotila, ale netusim s jakym vysledkem. Fotak tu dostava desnou cocku, je tu hroznej prach. Puch, ktery tu je, uz ani necitime. Dnes jsem se na to ptala Martina, jestli to citi a vubec nevedel, o cem mluvim. Nos si privykne. Ale co me ted napada, tak jsem za cely pobyt na Filipinach asi 2x smrkala, coz se mi v Praze za cely rok nestane, tam je kapesnik muj nejvetsi kamarad. Takze asi nam to prospiva. Martin ma oblicej a hlavu taky jak detskou prdelku a to jsme se koupali vcera teprve podruhe, co jsme na Filipinach. Proste nam to tu nejspis prospiva.

Jo, to je vam sranda. Chteli jsme si dat u stanku, zde se tomu rika sari-sari, coca colu. Pani nam ji otevrela, byla ve skle a najednou koukam, preliva nam to do nejakeho pytliku. Je to takovy dlouhy pytlicek a da k tomu brcko. Bylo to za tmy, takze foto nemam a znovu uz jsme se neodvazili. Stalo to cele 4 Kc. Takze uz zname cenu te uzasne tekutiny ...

Zalezli jsme tu do jedne restaurace u cesty a pani nam dala jidelni listek. Pak taky neco meli za vitrinou. Rikame ji, ze nevime, co to v listku znamena a sli jsme se podivat k vitrine. Neco si vybrali a pani to pak prinesla. Zdalo se nam toho malo, tak rikame, ze maso chceme jeste jedno. Takze ve finale jsme dostali ty jidla 3 a k tomu 4x ryzi. Proste obcas, tedy vlastne furt, si tu s nimi vubec nerozumime :) No ale meli jsme zrovna hlad, takze jsme to skoro cele snedli :) Taky je zvlastni, ze tu k jidlu nedavaji nuz. Jen k snidani jsme ho dostali. Normalne se tu ji lzici a vidlickou :)

Kupujeme si tu manga, jsou moc dobra a takove male banany. Nevedeli jsme, jake koupit, tak jsme vybrali takove, jako kupujeme doma. Pak jsme zjistili, ze jsou desne trpke. Martin je chtel vyhodit, ale nechala jsem je dojit na okne a dnes byly paradni. Takze ty male banany se musi kupovat uplne hnede. Sranda je i s placenim. Prijdete nekam vickrat a pokazde platite jinak. Voda je tu docela draha, za litrovku nebo litr a pulku chteji kolem 15 korun. Sami to nepiji, jak jsme dnes videli v te chude casti, tak prijela cisterna a oni si chodi s ohromnymi barely a do tech si vodu liji. Vcera jsme v te restauraci dostali velky dzber vody jen tak k jidlu, takze to byla nejspis ta rozlivana z cisterny. No nic nam nebylo, takze v poho. Dnes jsme naopak vubec nepili a oba nas dost boli hlava.

Jeste bych napsala neco k tem detem. Jsou jich tu vsude a ted mluvim o vsech mistech, ktera jsme videli, tisice. V kazdem zapadakove je velka skola, jen prizemni nebo max. jedno patro nad tim. Na kazdem rohu deti taky hraji basketbal. To byla taky jedna z veci, co toho mladeho Filipince vcera na lodi zajimalo, zda hrajeme basket. Kdyz jsme mu rekli, ze jsme mali, ze nehrajem, tak nejak nechapal. On je totiz taky malej a hraje. Tady to hrajou vsechny deti hned co chodi. Udelaji si kos, desne malej prumer, ze ten mic snad nemuze projit a povesi ho klidne pres cestu, takze kdyz jsme byli na severu ostrova autem, tak pres nas hazeli.

Taky tu nepotkate zadne dite v kocarku. Jen v Manile a tam ne na ulici, ale v tech jejich mallech, velkych obchodacich. Je to tu proste tak nastaveno, ze dokud deti nechodi, tak je matky nosi. Jakmile se postavi, tak je nechaji chodit. Potkavali jsme tu deti, ktere sotva sly, ale sly samy a mamy nikde. Uz tak ve dvou letech jsou tu deti naprosto sobestacne, motaji se kolem cesty, kde jedete autem. Zaroven je od narozeni vozi rodiny na motorkach. Kdyz ma rodina tri deti, tak se uplne normalne vejde na malou motorku. Vetsi dite sedi/stoji vpredu, pak ridi tatinek, za nim sedi maminka s kojencem a to treti dite se drzi zezadu matky. Fakt sila :)

Jdeme na veceri, zase nejspis k ty nasi, kde se nemuzeme domluvit, tak jsem zvedava, co dostaneme dneska. Ale je to tam fain, davaji tam v televizi nejake telenovely a cela obsluha je hrozne zere. Takze se nam tam libi a je tam desne levno :)

Tak ahoj. Ozveme se nejspis nevim kdy :)